Góry Stołowe - kraina zrodzona z morza

HOME > Turistika > Atrakce Stolových hor >

Turistika

Historie turistiky

Velká atraktivita krajiny, využití minerálních vod a rozkvět lázní ukázují, že turistika ve Stolových horách má bohaté a staré tradice. Již v XVII století se přibývající návštěvnicí do Dusznik a Kudowy Zdrój zájímali o jejich prostředí. Pro turisty cílem návštěvy Dusznik byla prohlídka zříceniny Zámku Homole, zase do Kudowy Zdrój turisté putovali k " divokým a plným nebezpečí " Bludným skalám. Velká Hejšovina byla tehdy neznámá a byla považována za nemožná k dobytí. Další rozvoj turistiky byl spojen s pokročilým rozkvětem "pramenů" v XVIII. století, které lékařských zákroků nabízely v vydavetelstvích kouzla okolí s založením v 1730 r. Karlova. Do Bludných skal była v 1771 roce postavena speciální cesta z Kudowy přes Jakubowice, a jejich náštěva była možná pouze z doprovázejcím průvodcem. Velmi důležitou událostí byla stavba v 1790 r. pevnosti Karola na hoře Ptak nedaleko Karlowa. Tato stavba była postavena Prusy v souvislosti s upevnění hranic Slezska před očekávanou válkou s Rakouskem. Stavitel pevnosti, major von Rausch, měl záměr využít také přírodní obranné vlastnosti Hejšoviny. Průzkum terénu vedl s pomocí Františka Pabla, tehdy 17- letého obyvatele Karlowa. Během přípavních prac vojáci vyznačili cestu na horu a zpřistupnili část vrcholu, ale nakonec plány jeho umocnění nebyly zrelizovány. Postavené obranné objekty navštívil v srpnu 1790 r. následník pruského trůnu, a několik dní později král Fridrich Winhelm II spolu s princeznami a početným doprovodem a pod vedením Františka Pabla, zmíněného dříve předního stavitele pevnosti, były uskutečněny výpravy na Velkou Hejšovinu Schronisko na Szczelińcu Návštěva krále Pruska, a také jiných pruských a zahraničních hodnostářů a spojené s tím vztahy zahájily hromadný pohyb na Velkou Hejšovinu. Krátce poté návštěvy Hejšoviny se staly tak módní a všeobecné, že výprava na horu se stala povinným bodem odpočinkového programu v lázních. Potvrzuje to úryvek dopisu Fryderyka Chopina na léčení v Dusznikach v 1826 r. "... ale ještě jsem nebyl tam, kam všichni jedou, protože mi to zakázali. Je zde v blízkosti Reinerz (Duszniki) hora se skalami zvaná Heuscheuer (Velká Hejšovina), místo, z kterého je oklouzlující výhled, ale pro nezdravé ovzduší na samotném vrcholu není pro všechny dostupná, a já jsem bohužel jednym z pacjentů, kterým je zakázána.." cit. za: Zieliński A., Polské výpravy po Slezsku v XVIII i XIX. Století. Wrocław 1974 s. 142. V 1804 r. byla utvořena Pokladna Velké Hejšoviny. Prostředky z vybiraných poplatků były využívány na stavbu stezek, schodů a zábradlí a na zpřístupňování dalších částí vrcholu jako např. stavba vyhlídky na Křesle Pradědy. Vstup na vrchol byl uzavírán dřevěnou bránou, ke které měl klíč průvodce. Byl také zaveden zvyk zapisování se po návštěvě hory do památkové knihy. Ve všechny práce spojené s udržbou zařízení na Hejšovině byl zapojen František Pabel, později zastavál funkci starosty a také byl prvním majitelem hospody otevřené pro návštěvníky této vyhlášené hory. Od doby královské návštěvy zastavál vedoucí posty a byl opatrovníkem Pokladny Hejšoviny. On také objevil a pojmenoval většinu skálních forem na vrcholu hory. V 1813 roce po opětovné návštěvě krále Fryderyka Wilhelma II byl oficiálně jménován na průvodce a pokladníka Hejšoviny Byla to první nominace na horského průvodce nejenom v dějinách Sudetů, ale i první v Evropě. Franciszek Pabel vedl průvodcovskou činnost k pozdnímu staří vystupujíc v letním období denně tři až čtyři krát na vrchol Hejšoviny. Ten prostý člověk na základě vedené kroniky zpracoval k výtisku historie zpřístupnění Hejšoviny. Byla vydaná (v překladu z německého jazyka) jako "Krátká historie zpřístupnení Hejšoviny zmíněná průvodcem Hejšoviny a starostou Františkem Pablem" . Tablica J.W.Goethego V krátké době se dočkala třech výtisků v 1843, 1851 a 1857 roce. Dnes přeložená do polského jazyka je přistupná v Karlowie. Na základě této publikace je možné se seznámít nejenom se skutečnostmi spojenýmí se zpřístupňěním objektu, ale také s množstvím návštěvníků podníkajicích výpravu na horu. V období let 1813- 1851 počet návštěvníku činil 69 tisíc osob. Kromě královských návšuěv, které byly uvěčněny pamětnimi deskami umistěnými na Křesle Praděda. Hejšovinu navštivil v 1790 roce Johann Wolfgang Goethe. Informuje o tom také pamětní deska umístěná na skále u severní výhlídky. Rok poté se ministr pro Slezsko Carl von Hoym zúčastnil uspořadáného na jeho čest rautu. Od německého oznáčení "Tafelstein", místa, kde stály stoly zastavené bohatě jídlem, se vyvodí názva Stolových hor. V 1800 roce návštivil Hejšovinu a obdivoval východ slunce John Quincy Adams, pozdější prezident Spojených Států. Své dojmy z pobytu popsal v vydaných také ve francouzské a německé verzi " Dopisech o Slezsku" Velkou Hejšovinu navštívili v XIX století také četní Polací. Mohli použivát průvodce, a to vzhledem k tomo že původní nejstarší publikace obsahující popis Hejšoviny a Bludných skal byla vydána v překladu do polského jazyka v 1821 roce ve Wroclawi, průvodce K. F. Moscha " Minerální vody Slezska a Glackého hrabství". Někteří z nich, jak např. Józef Morawski se zapsali do pamětní knihy, popisujíc svůj obddiv nad přírodou Stolových hor: " Nadherná přirodo". Tady, kde skrýváš své rozvaliny mezí oblaky, tady putujicímu, kterého nohy vtrhnou na tvé vrcholy, hrozivý vystavuješ obraz osudu tolika národů a jeho ducha nad zemí k vyššímu vznášíš osudu" a známy polský turista XIX. století Zygmunt Stepczyński ve své básni "Sudety" ukázal rozlehlý, poetický a barevný popis Hejšoviny Piekiełko na Szczelińcu Na základě vydaných dopisů, vzpomínek a průvodců je možné odtvořit, jak vypadala turistika v Stolových horách v období Pabla. Turisté se vydávali k Bludným skálám a ke Karlowu kočáry. K navštěvováným místům patřili: Bludné skály, Velká Hejšovina, Vodopády Pośny, Wambierzyce, Kaple Lebek v Czermné. Na vrchol Hejšoviny se mohlo vydat pouze s průvodcem, a často pouze za úsvitu, když bylo tehdy módní divát se na východ slunce z vrcholu Hejšoviny. Ti bohatší byli na vrchol hory nesení po schodech na nosítkách. Na vrcholu se průvodce snažil upozornit na všechny hodnotné a cenné věci, které bylo možné spatřit a zajistit maximalní množství zábavy. Jednou z nich byl předávaný v XIX. století - "Zvonicí kámen", nacházejicí se před vstupem na severní výhlidkovou terasu. V 1837 roce Karol Antoniewicz, který návštivil Hejšovinu vzpomíná "... zvuk čistý, kovový, podobný do znění zvonu, který skála lehkým úderem, jakoby se spánku probouzená ze sebe vydává.(..) "Nadherná hra přírody" Na krajinu ze severnich výhlidkových teras se turisté dívali za pomocí barevných sklíček pro získání zajímavějších dojmů. Tyto sklíčka byly uschovávány od 1815 r. v altánku postaveném na místě dnéšní horské chaty. V blízkosti útesu průvodce střilel z pistole za účelem vyvolání ozvěny. Posluchaní tohoto jévu a hodnocení jeho množství bylo nejoblibenějším zvykem turistů v XIX století. V II. polovině tohoto století za zvláštním poplátkem střileno před turistickou chatou i z moždíře. Pravděpodobně ozvěna odpovidala na hluk výstřelu od 8 do 10 krát. Je teměř jisté, jak psala "Gazeta Poznańska" v 1899 roce, že již v XIX století existoval zachovalý do dnešního dne specifický pro Hejšovinu zvyk "podepirání" větvemi a klacky skal, kterým "hrozilo rozpadnutí" Ze severních teras, kde byla zavedena ještě jedna atrakce v podobě napodobujícího zvuky přírody flašinetář, putovali turisté ze záčatku ke Křesle Praděda. Na vrcholu této skály, odkud bylo možné obdivovát jednu z nejhezčích v Sudetách panóramu, vedly dvoustupňové dřevěné schody. Zničené po válce byly nahrazeny kovovými v 1995 roce. Od 1825 roku byly navštěvovány jíhovýchodní terasy s výhlídkou na Karlow. Na jedné z nich byl v 1830 roce umístěn vyhlídkový pavilon, který existoval do šedesátých let našeho století. Vedoucí z jižní výhlidkové terasy zpateční schody do Karlowa byly zpřístupněny od 1827 roku. Tyto schody byly poté také zničené. Park je obnovil a přivedl k provozu pro turisty v 2000 roce. Tato turistická stezka se jmenuje cesta Františka Pabla. Další část Hejšoviny – stezka vedoucí dnem hlubokých štěrbin byla zprovozněná ve II. polovině XIX. století. Szosa Stu Zakrętów V 1845 roce na platformě na vrcholu byla postavena horská chata zvaná " Švýcarka" Je to jedná z nějstarších horských chat v Sudetech a jediná, která byla postavena a ihned určena pro turisty. Všechny další horské chaty byly přestaveny z pastýřských chatiček. Na horskou chatu "Na Hejšovině" jako k jediné v Sudetech nevede příjezdová cesta. Původně celé zásobování bylo dováženo na zádech nebo za pomocí tažných zvířat (osliků). Od sedmdesátých let zde funguje nákladní vlek vedoucí od silnice k vesnici Pastýřka probíhájící severním úpatím vrcholu. V polovině XIX století na turistické cestě do Radkova v Karlowku byla postavena u Vodopádu Pośny hospoda. Vznikla zde další atrakce pro turisty. Byly zde postaveny zápory shromaždujicí vodu a byla zřízena série kaskád, které jsou zprovozněny po zaplacení poplatku. I když po druhé světové valce v Karlówku hospoda už nepůsobila a zároveň byl zničen systém regulace vody, Vodopády Pośnyse dále těšily obrovskou popularitou. V šedesátých letech XX. století po vystavbě místa s odběrem pitné vody pro obec Radków Pośna ztratila většinu vody a vodopady prakticky zanikly. Koncem XIX. století působilo ve Stolových horách svou činnost Kladské horské sdružení. Jeho členové označovaly nové turistické cesty, zřizovali výhlídky, a stavěli další turistická zařízení. V té doby velkou populáritu získala turisticka cesta spojující Adršpašské Skály v české částí Stolových hor s Hejšovinou a Karlowem. Tato cesta vedla přes Hvězdu v Broumovských stěnách, Ostrou horu a Pastýřku, která v tomto období byla významnou turistickou obcí. Dokonále se rozvíjel Karlów, v 1836 roce zde byla postaveno turistická hospoda. Byla v provozu do sedmdesátých let XX. století a celou tu dobu jí vedla rodina Stieblerů. V 1833 byla postavena škola. V polovině XIX století existovaly v Karlowě kromě hajovny a mlýna 2 dřevarské závody, lihovar a 24 tkalcovny, v 1888 roku byla postavena pošta s telegrafickým spojením. V letech 1867- 1870 byla postavena hlavní dopravní silnice Stolových hor "Cesta stu zatáček", která přispěla k rostoucímu počtu návštěvníků. Záčatkem XX. století byla postavena železniční tráť do Kudowy a Radkowa. Po poslední válce většina obcí v oblasti Stolových hor ztratila své turistické funkce, některé byly celkově opuštěny nebo zmizely z povrchu země (Karlowek, Ostrá hora). Karlow zůstal jednou z nejpopulárnějších výletních obcí na Kladském území, ale také byl značně výlidněn a především nebyl jako před lety turistickou a lesní osadou. Byly postaveny ošklivé a "krabicové" restaurace, obchody s památky a campingové domky. Zchatrálá, neobnovená, a pří tom malebná označená logem dřevená škola, ve které sidlila turistická chata, se rozpadla. Péči o horskou chatu na Hejšovině a o turistické cesty se ujalo PTTK. Tato turistická organizace v šedesátých letech postavila novou turistickou chatu na Pastýřce. Byly vyznačeny nové (mezi jinými v oblasti "Skalních hub", před válkou neznámé a objevené po velkém uráganu v 1955 roce) a obnoveny předvalečné turistické cesty. V současné době Stolové hory mají nejrozšířenější síť turistických cest ze všech horských pásem v Sudetách. Na území kolem 63 kilometrů čtverečných Národního parku jejich celková delka činí kolem 120 km. Mezí ně patří úsek hlavní turistické cesty v Sudetách Mieczyslawa Karlowicza označený červenou barvou, který spojuje největší atrakce v oblasti: kalvarijní budowy Wambierzyc, Skální houby, Hejšovina, Bludné skály a Kudowa Zdrój. V sedmdesátých letech byla postavena asfaltová silnice vedoucí k Bludným skalám. Silnice umožňuje vjezd autobusem nebo osobním vozídlem na vrchovinu Skalniaka na výšku 850 m n.m. Na začátku devadesátých let po zavedení administrativních reform v zemi přispělo k intezivnímu rozvoji turistiky v oblasti Stolových hor působení konsorcia šestí lokálních obcí zvaných "Turistická šestka". V 1997 roce z iniciativy této organizace ve spolupráci s Národním parkem a CHKO Broumovsko vznikly dvě mezinárodní cyklostezsky. Jedna v délce 159 kilometrů vedoucí celým pásmem Stolových hor, druhá v delce kolem 50 km pojmenovaná "Stěny " – uvnitř hor, probíhající u úpatí skálních masivů, nejvýšších vrcholů po polské a české straně. Ve druhé polovině devadesátých let chráněná území polských a českých Stolových hor byly spojeny turistickými hraničními přechody v Ostré hoře, Kudowie, Czermné a Radkowie. Národní park Stolových hor ve spolupráci s CHKO Broumovsko po druhé stráně hranice zpracoval a vydal společnou turistickou mapu obou chraněných objektů. V 1996 roce vznikl Euroregion Glaciensis mezí sdruženímí polských a českých obcí, kterého hlavní idea se zakládá na totožnosti geografického prostředí a bohatým historickým spojením tohoto regionu. V posledních letech na území Stolových hor vznikly nové cyklostezky: cesta "Hejšovina", která tvoří jakousi kličku na území Národního parku a také dvě transhraniční cesty: cesta T.G. Masaryka a cesta Rtyne- Karlow. Od 2004 roku na území Stolových hor jsou zpřístupněny v zimním období běžecké cesty.

To je třeba navštívit!....

Chcete vědět více?... Vyberte téma

Historie turistiky

Park Narodowy Gór Stołowych
ul. Słoneczna 31
57-350 Kudowa Zdrój
tel. +48 74/ 8661-436, +48 74/ 8662-097
fax. +48 74/ 8654-918
pngs@pngs.com.pl

Mikroprojekt "Wsparcie edukacji ekologicznej na Pograniczu Kłodzkim" współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz budżetu państwa
za pośrednictwem Euroregionu Glacensis w ramach Programu Operacyjnego Współpracy Transgranicznej Republika Czeska - Rzeczpospolita Polska 2007 - 2013