Góry Stołowe - kraina zrodzona z morza

• PNGS
• PŘÍRODA
• TURISTIKA
• EDUKACE
• FOTOGALERIE

• Geologie
• Flóra
• Živočichové

  Živočichové

Obojživelníci

   Z vyskytujících se v Polsku 18 druhů obojživelníků ve Stolových horách žije 8. Nejpopularnější jsou ropucha obecná a skokan hnědý. Nezřídka se lze setkat s mlokem skvrnitým, čolkem obecným a čolkem horským. Nejvzácnější a nejohroženější vyhynutím na území Stolových hor jsou ropucha zelená, skokan zelený a čolek velký. Ropucha šedá je největším evropským obojživelníkem vyskytujícím se hlavně na loukách, ve vlhkých, listnatých a smíšených lesech Stolových hor. Podobně jako všechni zástupci této třídy, ropucha se krmí velkým počtem různorodého hmyzu a šneků. Velmi rozšířeným druhem je ve Stolových horách skokan hnědý. Známe jsou místa líhní tohoto druhu, ve kterých se na jaře shromažďuje několikanáct tisíc jedinců po vyčerpující, zejména pro samice, cestě z míst zimování. V průběhu migrace samice často musí nosit na svém hřbetě samce, dokonce i několik kilometrů. V rozmnožovacím období se u samce skokana hnědého objevuje typické pro toto období zbarvení ve formě modře zbarveného podhrdlí a začíná vydávat typické pro období páření zvuky zesílené specialnými váčky, tzv. rezonátory. Největším z obojživelníků vyskytujícím se na tomto území je pěkný, kontrastně zabarvený mlok skvrnitý. Samice tohoto druhu můžou dorůstat do 25 cm. Charakteristické zbarvení těla (černé se žlutými skvrnami) má odstrašující význam. Mlok je objoživelníkem přebývajícím hlavně na souši, vede nocní životní režim. Vydatné deště a vysoká teplota aktivizují tyto obojživelníky také v průběhu dne, a proto není třeba se vzdávat výletů po Stolových horách v deštivé dny, které nám mohou ulehčit setkání s tímto překrásným a nebojácným obojživelníkem. Je to vejcorodý druh. Znamená to, že samice nosí ve svých pohlavních orgánech oplodněná vajíčka a na jaře v zimních horských potocích už rodí larvy. Mloci žijí v horských, stinných lesích s vlhkým podkladem, ve kterých přebývají v blízkosti potoků a jejich pramenů. Zimují na souši v různorodých zemních skrýších, často skupinově. Ve Stolových horách byli zpozorováni mezi jinými v okolí Kudowy Zdroju a Wambierzyc. Nejpopulárnějším ocasatým obojživelníkem Stolových hor je dorůstající do 11 cm délky čolek obecný. U jedinců v rozmnožovacím období se vyskytuje výrazný pohlavní dimorfismus: samci se vyznačují vysokým rozmnožovacím hřebenem, nepřerušeným nad základnou ocasu, tmavohnědým zbarvením hřbetu a karmínočerveným břichem, pokrytým velkými černými skvrnami; u samic je hřeben nízký, barva hřbetu hlinito-hnědá a břicha krémovo- žlutá. Je to obojživelník nejdříve zahajující páření. Samice snáší vajíčka jednotlivě, každé charakteristicky zabaluje v list vodní rostliny. V letním období čolky můžeme setkat ve vlhkých a stinných místech, vždy ale v blízkosti vodní nádrže, ve které proběhl jejich larvální vývoj. V suché dni jsou aktivní hlavně v noci, zatímco vydatné deště je aktivizují také v průběhu dne. Vystrašení čolkové můžou použít defenzivní zbraň, tzn. tekutinu z kožních žláz s hořkou pálící chutí a silným, nepříjemným zápachem zatuchlosti. Hlavním složením potravy čolků jsou mouchy, komáři a pakomárovití. Na rozdíl od žab jsou velmi žraví v rozmonožovacím období od března do července. Pouze zmínění dříve mlok skvrnitý i čolek velký jsou typickými horskými druhy obojživelníků na území Stolových hor.

Plazy

Národní park Stolových hor je zabydlen pěti nejrozšířenějšími druhy plazů z osmi vyskytujících se v Polsku. Protože plazi jsou živočichové studenokrevní, jejich aktivita závisí na teplotě okolí a podkladu. Na území Stolových hor se vyskytují dva druhy ještěrek: obecná a živorodá. Je obtížné je zahlédnout, protože velice rychle unikají, jestli vycítí nebezpečí. Časným jarem, ihned po probuzení a po delším období nepříznivé aury se stávají těžkopádné. Protože ještěrka živorodá lépe snáší nižší teploty, zahajuje aktivitu měsíc dříve od j. obecné, tedy už v březnu. Libuje si ve stinných a vlhkých místech. Nebojí se také vody a v případě nebezpečí se v ní chrání. Z těchto důvodů je v horských oblastech obvykle početnější od j. obecné, i když ve Stolových horách, které nabízí mnoho míst, kde je možné se rychle ohřát (odkryté skály, písek), je ještěrka obecná také rozšířená. Obě formy se charakterizují lomivými ocasy, které odhazují v případě ohrožení. Takový vinující se ocas odvádí pozornost od oběti. Ještěrka obecná nepřekračuje délku 24 cm, a živorodá 16 cm, ale obvykle, každy třetí jedinec ještěrky v populaci je kratší, neboť jednou odhozený ocas už nedosahuje prvotních rozměrů. Ještěrku obecnou lze odlišit także tím, že středem jejího hřbetu se táhne pás tmavých skvrn kontrastující se souběžně běžícími světlejšími pásy. U ještěrky živorodé je vrch těla světlejší, a jestli se vyskytuje pás, není složen ze skvrn. Nicměně, zejména u ještěrky obecne, se vyskytuje značná variabilita zbarvení a provedení. V období páření od dubna do června samci ještěrky obecné přijímají travnězelené zbarvení, hlavně na bocích těla, a barvy samcu j. živorodé se vyskytují hlavně na spodni straně. Samci jsou v této době vůči sobě velmi agresivní. J. obecná snáší 5 - 15 vajíček v půdě, zatímco mladé ještěrky protrhávají pergamenové obaly po ok. dvou měsících. Důležitý rozdíl ujmutý v druhovém názvu spočívá v tom, že j. živorodá je vejcoživorodá, tzn. že se mladé ještěrky líhnou krátce před opuštěním těla samice, protože je pro ní obtížné najít v životním prostředí místa, ve kterých by se vyskytovala teplota vystačující pro vývoj zárodku ve vejci. Obě ještěrky jsou důležitou částí biocenózy: živí se bezobratlými a tímto se stávají potravou pro mnoho obratlovců. Zřídka se vyskytující na území Stolových hor slepýš křehký je beznohá ještěrka dosahující vyjímečně do 50 cm délky (obvykle 20 - 30). Jeho tělo je dosti tuhé, a proto se nevine tak dobře jak had, nicméně dokonale se "vpichuje" v podklad nebo půdu. Podobně jak ještěrky, v případě ohrožení je schopen odhodit ocas. Vede noční a soumrakový životní režim. Slepýši se probouzejí v půlce dubna po šesti měsících zimního snu a ihned zahajují páření. Samice rodí 5 - 25 mladých teprve v srpnu. Slepýš loví hlavně žížaly, nahé šneky a členovce. Svléká se na celým těle několikrát ročně, podobně jak zmije. Užovku dosahující délky do 1,5 m lze lehce poznat podle charakteristických žlutopomarančových skvrn v okoli spánku. Život užovky je spojen ve velké míře s vodou, ve které získává potravu hlavně ve formě obojživelníků. Velmi dobře plave. Proto se obvykle zdržuje ve vlhkých pásmech Stolových hor. Ačkoli její čelisti jsou vybaveny ostrymi zubami směřujícími dovnitř, dokonce po chycení člověkem je používá velmi vyjímečně. Není jedovatá, ale v situaci ohrožení může vylučovat nepříjemný zapách z kloakalních žláz. V případě pronásledování se často odvrací na hřbet, otevírá ústa a vyplazuje jazyk napodobujíc mrtvého. Vypadí to dosti legračně. Zimní sen užovky trvá od konce září do dubna. Zmiji obecnou lze na území Národního parku Stolových hor potkat dosti často z důvodu optimálních podmínek, které může využít díky nahřívajícím se pískovcovým skalám s početnými arkýřemi a štěrbinami, ve kterých se chrání. Loví o soumraku a v noci. V průběhu dne se vyhřívá się na lesních cestach nebo loukách. Obvykle ale utíká první před přicházejícím člověkem a nikdy neútočí, jestli nepřijdeme příliš blízko. Jed, který ústí v jedových zubách slouží k lovení a jenom druhotně k obraně. Uštknutí zmije není obvykle pro dospělého člověka nebezpečné. Zmiji obecnou lze snadno poznat podle typické, tmavé čáry podél hřbetu (pás Kaina), viditelný dokonce u čerstvě vyklubených mladých. Zřídka dosahuje 90 cm délky. Rozmnožovací období se začíná ihned po probuzení v květnu. Podczas zalotów se můžou tvořit klubka hadů, ve kterých se odbývají silne ritualizované bitvy samců připomínající tance, během kterých hadi nepoužívají jedové zuby. Samice rodí 5 - 20 mladých.

• Bezobratlí
• Ryby
• Obojživelníci a Plazy
• Ptáci
• Savci

Copyright by Park Narodowy Gór Stołowych

Mikroprojekt "Wsparcie edukacji ekologicznej na Pograniczu Kłodzkim" współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz budżetu państwa
za pośrednictwem Euroregionu Glacensis w ramach Programu Operacyjnego Współpracy Transgranicznej Republika Czeska - Rzeczpospolita Polska 2007 - 2013