Góry Stołowe - kraina zrodzona z morza

• PNGS
• PŘÍRODA
• TURISTIKA
• EDUKACE
• FOTOGALERIE

• Geologie
• Flóra
• Živočichové

  Živočichové

Ptáci

Na území Stolových hor byl potvrzen výskyt více než 200 druhů ptáků. V těchto horách, s ohledem na jejich malou výšku, se nevyskytují typické vysokohorské druhy. Místní ornitofauna je odlišná od jiných sousedních území, hlavně nižinných, díky přítomnosti horských druhů, např.: orzechówki, pluszcza, czyża czy pliszki górskiej. Na druhové složení ptáků ve Stolových horách má vliv mezi jinými velké zalesnění, dominující role smrku, nepříznivé, hlavně v zimě, klima a také téměř žádné vodní nádrže. S ohledem na obtížné podnební podmínky vyskytující se ve Stolových horách v zimě, pouze některé druhy navštěvují území Parku v této době, a ještě menší počet druhů v něm pobývá pravidelně. Jedním z druhu vyskytujících se zde v zimě je jeřábek lesní, nejvíce ukrytý lesní slepičák. Na biotop si vybírá starší smíšené lesy a bory obohacené početnými dutinami, porosty, hromadami větví, ležícími pařezy apod. Jeřábek snáší vajička přímo na zemi a je třeba mít hodně štěstí, aby bylo možné ho najít. Samici se svými mláďaty můžeme v Stolových horách spatřit velice vzácně. V zimním období, dokonce uprostřed zasněžených borů, se můžeme setkat se smíšenými stádami hladových sýkor, které doprovázejí druhy ptáků z jiných rodin. Takové společné hledání potravy růżnych druhů gatunków má svoje výhody. Ptáci se sebou nesoupeří, protože každý okupuje jiné větve: např. nejmenší evropští ptáci - králičci, kteří se pohybují na nejtenčích větevkách, a šoupáčci pomocí drápků rychle šplhají po kmeni. Ziskem ze společného hledání potravy je zvýšené bdění stáda, a przez to skuteczniejsza ochrona przed zagrożeniem. Často se vyskytujícím ptákem na území Parku je sojka, která se v zimě také shlukuje ve stáda, ale pro změnu - jednodruhové. O přežití zimy v případě sojky rozhoduje počet shromážděných semen v mnoha rozptýlených skrýších. K ní podobny ořešník se také celoročně zdržuje na tomto území a hromadí potravu ve spížírnách v období jejího nadbytku. Ořešník je v porovnání se sojkou málo plachý a dá se k němu přiblížit na několik kroků. Je to způsobené tím, že hlavní oblastí jejího výskytu je tajga, kde se relativně nedávno potkala s člověkem, ke kterému nestihla získat vhodný respekt. Kulíšek nejmenší, sýc rousný a křivka obecná jsou dalším toho příkladem. Kulíšek nejmenší, nejmenší evropská sova s krátkými křídly a dlouhým ocasem, tzn. typických vlastnostech pro krahujce, vede denní režim života. Zvlášť obtížné je pro něj přežití zimy během krátkých dnů. A proto v tomto období loví téměř nepřetržitě a přebytek poživení shromažďuje v dutinách a chovných budkách. Kulíšek se živí převážně malými ptáky, ze zálohy loví hlavně pěnkavy obecné, sýkory, králíčky, ale také drobne savce nebo ještěrky. Dokáže také ulovit oběť stejné, jako on velikosti. V období líhnutí často vybírá mláďata z hnízd jiných ptáků. Zjednodušeně tak vypadá ptačí les v zimě. Na jaře hory ožívají obohacené o přistěhovalce z jihu a nížin. Dutiny po datlu černým střídavě s ním a sýcem rousným obývá holub doupňák. Je to jediný národní holub hnízdící v dutinách. V Národním parku Stolových hor se líhne v bukových a smíšených lesích, např. v Údolí Posny. Enklávy bukových lesů pozůstalé po prvotních, přirozených dolnopatrových bučinách jsou přednostním místem pro líhnutí rovněž několika jiných druhů. Žluna šedá je typickým druhem Sudetů. Časně na jaře, ještě před táním sněhu samci bubnují a navolávají hlasitým, chichotavým hvizdem. Je lehké ho napodobit a v důsledku přilákat ptáka na malou vzdálenost. Často rozhrabuje mraveniště a hledá larvy mravenců. V bukovém lese můžeme také setkat lejska malého a černohlavého, které si na hnízda vybírají shnilé dutiny a polodutiny. Bučiny na jaře rozeznívají také zpěvem budníčka. Listnaté lesy mu dávají mnoho prohledaných míst, které upřednostňuje v průběhu toků a lovů. Hnízdo budníčka připomíná zavřenou kouli s bočním vchodem. Podobné hnízda staví také jiné druhy ze stejného rodu: budníček větší i menší, které se také vyskytují v Parku. Hnízda nejčastěji umisťují na zemi a velice dobre se skrývají mezi obklopujícími rostlinami. Ptáci jsou občas tak soustředění na krmení mláďat, že se umožňují přiblížit pozorovateli na pár kroků a nepřerušují tuto činnost. Listnaté lesy upřednostňuje také včelojed - vzácnější příbuzný známé káně. Lze ho odlišit od káně lesní mezi jinými delším ocasem s pravidelnými, tmavými pásy a úzké hlavě, připomínající hlavu kukačky. Častěji než jiní dravci vyhledává poživení kráčejíc na dně lessu a jeho bolíbenou potravou jsou larvy vos a čmeláků vybírané z pozemních hnízd. Převažující smrkové bory Parku jsou v jarně-letním období vzácně obydleny druhy spojenými pouze s tímto prostředím. K vyjímkám patří mezi jinými křivka. Lze jí potkat, na tomto území, ve velkých počtech, hlavně v období hojného výskytu semen smrka. Zobák křivky se vyznačuje tím, že horní a dolní čelist se kříží. Díky tomu může s lehkostí získavat ze šišek semena bohaté v bílkoviny: zavírá zobák, točí hlavou, zvedá slupku a jazykem vybírá obsah. Během toho může viset hlavou dolů a držet se šišky silnými drápkami. Občas hledá potravu také na borovicových šiškách, které jsou tvrdší, ale v takových případech šišku obvykle utrhává, protože na získání semen borovice potřebuje víve času a úsilí. W mladších smrkových lesích lze na území Parku potkat hnízdo krahujce. Je tak malé, že můžeme spatřit vyčnívající ocas sedící v něm samice. Samec je v okolí hnízda velmi agresivní a můžeme očekávat jeho útoky, i když nevíme, že se v blízkosti nachází hnízdo. Drozd brávník je na území Parku najvětším a nejpočetnějším drozdem vedle zpěvného. Potravu hledá na zemi. Během výletu po Cestě Stu Zatáček můžete po srážkách spatřit vzlétající z silnice brávníky, kteří hledají žížaly vylézající na asfalt. Čížek skoro celý život tráví vysoko v korunách jehličnatých stromů, kde se rozmnožuje, hledá potravu a staví hnízda. Nepatří ke vzácným druhům a ve Stolových horách je vyjímečně početný, hlavně v letech hojnosti smrkových semen. Hýl, který je všeobecně považovaný, jako druh navštěvující Polsko pouze v zimě, také upředňostňuje jehličnaté lesy. Často můžeme uslyšet hvizdy párů ptaků udržujících mezi sebou neustálý kontakt. Pěvuška modrá ještě nedávno patřila ke vzácným chovným ptákům. Dnes, během výletů ve smrkových lesích, lze často uslyšet a uvidět zpívajícího ptáka na vrcholku stromu. Hnízda, do kterých snáší pěkné, modré vejce, staví v růżných místech: může to být zároveň hromada mlází, malý smrk nebo kořen. Několik druhu ptáků hnízdících na území Parku ukazuje velkou plastičnost, jestli se jedná o prostředí a hnízdící místa. K takovým ptákům patří pěnkava a sýkora uhelníček. Jsou to nejrozšířenější druhy ptáků ve Stolových horách. Sýkora si vybírá různá místa líhnutí např. norky u základů kořenů nebo štěrbiny ve zdi. Jsou to právě její hnízda, které nejčastěji nacházíme v líhňových budkách zavěšených v Parku. Snáší v nich dokonce do 13 vajec, dvakrát ročně. Pěnkava zase ochotně hnízdí vysoko v korunách smrků, kde zůstává mimo dosah většiny dravých savců. Hnízda postavené z mchu, kořínků a podobnych materiálů často spojuje pavučinou nebo kuklami hmyzů. Je to tak početný druh, že z jednoho místa můžeme během sezóny uslyšet současně mnoho zpívajících samců. V období hojnosti smrkových semen můžeme na tomto území sledovat obrovské stáda pěnkav hledající potravu na dně lesu. Můžeme zde také zmínit červenku a střízlíka, ptácích hnízdících nízko nad zemí a hledajících potravu obvykle na dně lesu. Střízlík obvykle zakládá hnízdo v kořenách vývratů. Má formu znamenité číše uzavřené seshora. Často vztyčeným nahoru ocáskem, hlavně v momentech znepokojení. Jeden z menších sokolů – ostříž lesní, hnízdí v Parku v počtu několika párů. Nestaví samostatná hnízda, a používá stará hnízda jiných druhů ptáků, např. vran. Tento sokol často plachtí ve vzduchu a loví vlaštovky, skřivánky, lindušky nebo dokonce rorýse, ale mnohé jeho útoky jsou neúspěšné Můžeme také hledat ptáky podél potoků. Jsou to místa, kde můžeme setkat charakteristické pro horské potoky ptáky: skorce vodního a konipase horského. Skorec je silně závislý na čistých a jasných potocích, kde získává pod vodou potravu. Pomáhá si při tom silnými drápkami a mávajícími údery křídel. Odtuď také získává hnízdní materiál, z kterého staví kulaté hnízdo s bočním vchodem, vždy umístěným nad vodou. Konipas horský, také spokojený s potokami, se občas dokáže bez nich obejít; část hnízdících párů v Parku zabydluje také lidská obydlí. Stává se, že konipasové horští se zdržují nedaleko mýtin, ale podmínkou je vždy přítomnost vody, alespoň v podobě małych jezírek. Prosáklé terény navštěvuje čáp černý, hlavně za účelem hledání malých ryb a obojživelníků. Aktuálně to už není ohrožený druh a setkání s ním nepatří k vzácnosti také na tomto území. Je méně plachý než dříve a stává se, že staví hnízdo dokonce v přítomnosti neukrytého člověka. Vlhká prostředí různých typů zabydluje také slunka. Je to jediný ptak z rodiny dlouhokřídlých, který hnízdí ve Stolových horách a nachází zde dokonalé podmínky pro život. Její počet je zde vysoký. Kachna divoká, nejrozšířenější v zemi kachna, se pohybuje kolem vodních toků a rašelinišť, kde zakládá hnízda a vodí mláďata dokonce uvnitř borů. Tento zvyk vykonává od dávných časů. Můžeme se také vydat na louku, na které můžeme bez obtíží potkat skřivánka, lindušku luční nebo bramborníčka hnědého s pěkně kontrastujícím opeřením. Z trav, hlavně večer a v noci dochází hlasité pit pilit przepiórki. Chřástal polní vydává drnčivé, suché zvuky, zatímco zpěv malé cvrčilky patřící k vrabcovitým, stejně monotónní, připomíná hlas čvrčka. Je velice obtížné spatřit tři poslední druhy ptáků, protože se ukrývají v trávě a zřídka se rozhodují o použití křídel, dokonce během útěku. Blíže křoví mezi loukami, ale také mezi mladinami, na mýtinách a jiných otevřených prostorech se zdržuje ťuhýk obecný. Zajímavým a vyjímečným v rozsahu Polska jsou pískovcové skály. Přitahují také ptačí obyvatele. Pod skalním návisem, na dobře ukrytých římsách snáší vejce výr velký. Tato ohromná sova potvrzuje na území Parku rekordní zahuštění v rozsahu celého kraje. Jeho hluboké a slyšitelné z několika kilometrů "uhu" lze slyšet prakticky celý rok. Menu výra je velice rozmaité. Skládá se z hlodavců s krysami a hryzci včetně, větších ptáků v tom také dravců a menších sov, plcha velkého, žab apod. Dokáže si také poradit s liškou, kočkou, sokolem stěhovavým a dokonce ježkem, co nedokáže žádný evropský pták. V úzkém spojeni s pískovcy je také poštułka. Tento malý sokol nachází bezpečný úkryt pro svoje líhně ve skalnych otvorech příkrých pískovcových stěn, zatímco drobné savce loví na okolních loukách. Větší sokol stěhovavý se také ochotně drží skal, ve kterých zakládá hnízda v úzkých štěrbinách. Poslední pary hnízdily na území Stolových hor ještě v XIX. Století. Setkání s nimi jsou aktualne čím dál tím častější, a to hlavně z důvodu reintrodukce na české straně. Zatím je možné sledovat na jaře pouze tokjící páry bez hnízd, ale je velká šance na jekich zahnízdění v nejbližší budoucnosti. Také všechny pary krkavců, kteří mají teritorium na tomto území, staví hnízda v okoli skal. Ještě na začátku XX. století patřil krkavec na Slezsku ke vzácným ptákům s ohledu na pronásledování a odstřely. Do Stolových hor se vrátil teprve v 80. letech. Aktuálně, díky ochraně, jeho krákání lze slyšet v celem Parku. Mezi skalami si staví hnízda také rehek domácí a zahradní, blízce spříbuzněné drozdy s tmavým opeřením. Toho prvního můžeme sledovat častěji, když posedává na vrcholkách skal a mává k tomu cihelným ocasem. Ve skalach se můžeme také setkat s holuby domácí, které velmi připomínají skalní druh divokého holuba z jižní Evropy, a vzácněji líhňové sýkory uhelníček, střízlíky a brhlíky. Ještě jinou skupinou ptáků potkávaných na tomto území jsou druhy přilétající zde pouze v období stěhování nebo kočování. K nim patří volavky popelavé, husy, motáci, rackové, káně rousná, dřemlík, dudek, drozd cvrčala, bělořit, brkoslav, pěnkava jirkavec a jiní. Zvláštní ochranou jsou na území Národního parku Stolových hor zahrnuty čáp černý, výr velký a kulíšek nejmenší. V souladu se zákonem, a v případě kulíška na základě vnitřního zařízení ředitele Parku, kolem jejich rozmnožovacích míst jsou tvořeny ochranná pásma, kde se nesmí vykonávat žádné lesní zákroky. Zakázaný je také pobyt v takových místech. Výr velký, sýc rousný a kulíšek nejmenší a také pravidelně sledovaná v líhňové sezóně čečetka, byli zařazeni do Polské Červené knihy zvířat jako vzácní druhové. Počet chřástala se v západní Evropě rychle zmenšuje v souvislosti se zmenšováním se oblastí vhodných pro líheň. V souvislosti s tím byl zařazen mezi druhy ohrožené vyhynutím v měřítku Europy. Podobný stav podle evropských krytérií má také vyskytující se zde křepelka. Výr velký, slunka, žluna šedá, ledňáček a také krutihlav, kteří rovněž obývají Stolové hory, patří k ptákům, které v rozsahu cele Evropy silne zmenšují svojí početnost. Bohužel tetřívek obecný a tetřev hlušec, do nedávna ptáci také se vyskytující v této části Sudetů, se v oblasti Stolových hor přestali objevovat v 80. letech.

• Bezobratlí
• Ryby
• Obojživelníci a Plazy
• Ptáci
• Savci

Copyright by Park Narodowy Gór Stołowych

Mikroprojekt "Wsparcie edukacji ekologicznej na Pograniczu Kłodzkim" współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz budżetu państwa
za pośrednictwem Euroregionu Glacensis w ramach Programu Operacyjnego Współpracy Transgranicznej Republika Czeska - Rzeczpospolita Polska 2007 - 2013